Stále jsem v šoku...

Do teď nemůžu uvěřit, že mi v pokoji piští sedm malých tollerčat. Na veterině jsme měli potvrzený čtyři určitě a pět možná. Je ale fakt, že jsme byli brzo a pro příště budu vědět. Celou dobu březosti jsem si přál, aby tam byla alespoň jedna holka co tu s námi zůstane. Talluah tohle mé přání vzala velmi vážně a nachystala jich hned šest. Začalo to kolem třetí odpoledne, zrovna když jsem usedal k práci a chystal se na moji odpolední sérii telefonátů. Naštěstí dělám ve firmě, kde nás je asi polovina vášnivých pejskařů a na dnešní porod jsem dostal den hájení. Váhově velmi vyvážené. Nejlehčí 254g a nejtěžší 294g. První štěně přišlo v 15:23 a poslední v 21:20. Tallu byla úžasná. U posledního už byla ale unavená a holka šla ven přes dvě hodiny. Mezi čtvrtým a pátým byly asi čtyři minuty. S posledním jsme málem jeli na veterinu. Sotva jsem zavěsil telefon s naší veterinářkou a potvrdil si asistenci na to poslední o půl desáté v Blansku, tak Tallu zatlačila a byla venku. Jasná zpráva, že nám na veterinu kašle. Momentálně se chová jako ta nejvzornější matka, velmi starostlivá. Už i snědla misku masa, takže apetit je zpět.