Chvíle napětí

V celé rodině Talunčino krytí a případnou březost nejvíc prožívám pochopitelně já. Celou dobu se snažím to pověrčivě dostat z hlavy a nevymýšlet různé scénáře, ale nemůžu si pomoct. Kdykoliv se na ni podívám, tak první co mě napadne je, co asi tak prožívá a jak můžou teď vypadat naše plody a jsou tam vůbec nějáký? Podařilo se to? Ta nejistota mě uvnitř stále provokuje a na sono jdeme až příští pátek... Jsme ale zpět v našem běžném režimu, chodíme do lesa, k rybníku, děláme aporty a frisbee hry. Ben ji zasvětil do lovu myší kolem pole a hrabání jejich nor. Podél naší vycházkové trasy se už nachází několik docela hlubokých děr. Myší je tam opravdu hodně a občas jim nějáká proběhne pod čumákem nebo se buď jeden či druhý vyválí v myší mrtvolce. V lepším případě mi ji Ben donese, ale vím o případech nalezených myších ostatků na dvoře. Beneček je myšobijec, krom jiného. Tallu se už od Bena několik věcí naučila a jednou z nich je obrovská touha lovit myši na poli kudy chodíme. Zatím se jí ale žádná ulovit nepodařila. 

Je ale moc příjemné mít všechny psi na volno a vědět, že na druhé straně není rozhozená háravka. Je tu na týdenních prázdninách mamčin Lucky, tak to tu máme veselý a venku si to všichni moc užíváme. Opravdu. Jen mi to potvrzuje, že jsem na třetího psa připravený...